Velká Lhota na Blog.cz

Milan a Vratislav Hesovi uspořádali 30. prosince opět vycházku spojenou s hledáním hub. Tato akce se stává již tradicí. O půl desáté jsme se sešli u kostela v počtu dvaceti osob. Počasí bylo příznivé, ale do rána napadlo trochu sněhu a tak jsem v úspěch hledání příliš nevěřil. V lesích však byl jenom poprašek a tak jsme houby nalézali často. Většinou to byly penízovky kuželovité, ale také šťavnatka modřínová, penízovka sametonohá, čirůvka a strmělka kuželovitá. Organizátoři vyprávěli i o dalších houbách a popisovali jejich vzhled. Divil jsem se, jak si mohou tolik názvů zapamatovat. Dostal jsem jednoduchou odpověď: " Musíš si zapamatovat alespoň tři názvy, kterým nikdo nerozumí a potom sled slov v nich různě zaměňovat a úspěch je zaručen ". Mají smysl pro humor. Na jednom buku jsme našli hlívu ústřičnou v dost velkém množství. Pomocí dlouhé tyče byly houby od kmene odděleny a skončily v košíku. Vycházka pokračovala směrem k Hradisku, kde prý nás čeká překvapení. Žehral jsem, že ať jdeme na Hradisko z kterékoliv strany, vždycky je to do kopce. Dostalo se mi ale útěchy, že až půjdeme domů, bude to z kopce. Nakonec jsme došli k " Sedátkům", kde byl připravený oheň, špekáčky a také bedna piva. Na stromě u ohniště děti našly houby v octě, sušené i rozemleté na jemný prášek, samozřejmě ve skleničkách. Bylo to tedy překvapení příjemné. Od Sedátek byl krásný výhled do krajiny. Údolí se nacházelo v mlze a viděli jsme jenom vrcholky kopců - připomínalo mi to pohled z letadla. Hub jsme našli více jak košík a tak v několika domácnostech se z hlívy ústřičné vařila dršťková polévka. Mohu potvrdit, že chutnala výborně a byla to i posila na příští den, kdy jsme šli na Javořici. Milane a Vratislave díky za pěknou vycházku.

Foto: p. Hes

Dne 5. 9. 2009 se uskutečnilo putování z Šachu do Velké Lhoty

Více se dočtete na:

Skupina mužů z Velké Lhoty se dohodla, že pojedou na kolech do Maříže. Dobrou náladu a manželky sebou. Byly rozsáhlé přípravy a především ženy uskutečnily několik tréninkových jízd. Start byl v sobotu 22. června v devět hodin u kostela. Chtěl jsem se na odjezd podívat. Vzal jsem si slaměný klobouk, brýle proti slunci, tričko se Sandokanem a sedl na kolo. Můj příjezd vzbudil u cyklistů značný údiv. " Ten s námi také pojede? Na tomhle kole? To snad nemyslí vážně ". Nevím co proti mému kolu měli. Je staré jen třicet pět let (pro muže to jsou nejlepší léta) a je z dovozu. Z Ukrajiny. Vedoucí výpravy rychle přemýšlel, jak mi šetrně sdělit, že vetché starce sebou neberou. Situaci zachránila moje manželka. Řekla, že nikam nepojedu a že to je jen jako. Viditelně si všichni oddechli a dokonce tvrdili, že je můj příjezd příjemně překvapil. Začala předstartovní nervozita. Dámy si upravovaly úbor a účes, muži kontrolovali již několikrát kontrolovaná kola a probíhalo fotografování. Hlavní organizátor vyzýval účastníky, aby se postavili do řady k pořízení důležité fotografie. Najednou všichni šlápli do pedálů a byli pryč. Na startu zůstal pouze hlavní organizátor, který se zapovídal se sousedem. Zůstal klidný. Trasa je všem známa, ubytování a stravu zajistil již v minulých dnech. Se skupinou se setkal až někde u Heřmanče. Nikam jsem tedy nejel a nakonec byl rád. Odpoledne přišel silný a vytrvalý déšť. Vzpomínali jsme, kde asi výpravu zastihl. V neděli odpoledne mi cyklisté volali, že jsou již ve Lhotě před hospodou a abychom tam přišli, že jsme vlastně také účastníci výpravy, když jsme byli na startu. Pozvání nás potěšilo. Účastníci jízdy byli unaveni, ale evidentně v dobré náladě. Na dotaz kudy projížděli a měl jsem na mysli, co na cestě bylo zajímavé a jak byla pěkná okolní krajina, mi začali jmenovat, ve které hospodě byli, jaké tam měli pivo a co snědli. Déšť je zastihl asi kilometr před Landštejnem. Schovali se pod stromy. Když dokonale promokli a měli vodu i v botách, tak teprve odjeli schovat se do blízké hospody. Do Maříže výprava dojela k večeru. Byl pečený beran, diskotéka, všichni byli moc spokojeni. Zejména chválili příjemnou obsluhu a pevné stoly. Když na nich v nočních hodinách všichni stáli a zpívali, cítili prý se naprosto bezpečně. Výpravy se zúčastnilo patnáct osob. Na kolech nebyla žádná závada a nebyl ani žádný úraz. Pouze Pepa přišel o hlas. Když chtěl doplnit vyprávění, zvedl ruku, aby na sebe upozornil a začal šeptat. Ostatní ho žádali aby " nekřičel " a raději byl zticha. Smutně zaskřehotal a zmlkl. Bude prý později vyhodnocení jízdy a rozdány diplomy. Pro nejmladší účastnici - byla viditelně potěšena, pro nejstaršího účastníka, ten už byl potěšen méně. Bude prý také diplom pro nejrychlejšího a nejpomalejšího jezdce. Zdá se, že bude oceněn i ten kdo zabloudil, nebo ten, kdo se neztratil. Ale každé ocenění je příjemné. Nevím, jak dopadne hodnocení celé akce. Pokud bylo cílem užít si dva dny za malé finanční náklady, tak splněn nebyl (viděl jsem účtenky). Bylo-li cílem udělat něco pro své zdraví, jsem na rozpacích. Jízdu na kole přírodou lze jistě hodnotit jako plus, ale večerní diskotéka asi ten plus zcela smazala. Pokud ale bylo cílem strávit příjemné dva dny se svými manželkami a partou lidí, kde o humor není nouze, pak byl cíl splněn na jedničku. Prostě - nemělo to chybu.

Foto Eva Lojková

Český svaz žen ve Velké Lhotě uspořádal 11. července vycházku k Baronově studánce. Studánka se nachází v lesích mezi Heřmančí a Lipnicí. Podle legendy studánku objevil baron Dalberg z Dačic. Voda ze studánky byla chutná a baronovi ulevila od žaludečních bolestí. Nechával si pak pravidelně od svých zaměstnanců donášet vodu ve džbánu do Dačic. Naše vycházka vedla z Velké Lhoty přes Brandlín do Heřmanče. Odtud směrem na Lipnici a na kopci jsme se okolo pastviny dostali na lesní cestu. Vede prý ke studánce, ale zvolili jsme raději procházku lesem. Bylo to špatné rozhodnutí. Rázem se vycházka ke studánce změnila ve vycházku na houby. Hub bylo všude dost a bylo potěšení je sbírat. Kam s nimi? K dispozici byla jen jedna igelitová taška, která se rychle plnila. ,, Houby nesbírat ,, ozývalo se stále častěji. Snadno se řekne, ale zvláště děti nedbaly a stále houby přinášely. Následoval příkaz: "Sbírat jen malé houby". Naštěstí jsme přišli k potoku a pak se ocitli u studánky. Je zastřešená a jsou u ní hrnečky k nabírání vody. Každý se napil a opravdu nám chutnala. Okolí studánky je pěkně upravené a je možné si odpočinout na lavičce. Krásné místo. Je tam i cedule s legendou, jak baron v roce 1912 studánku objevil a nechával si vodu donášet - je prý to uvedeno v Heřmanečské kronice /snad to bude i pravda/. Zaujala mě tabulka, na které je uvedena prosba lesa. ,, Milý člověče! Jsem dárcem tepla v tvém krbu za chladných nocí v zimě a dárcem přívětivého chládku v žáru letního slunce. Já jsem dal trámoví tvému obydlí a desku tvému stolu. Ze mě je lože, ve kterém spáváš i kleč tvého rádla. Já jsem dal topůrko do tvé sekery a branku do tvého plotu. Ze mne je dřevo tvé kolébky i tvé rakve. Jsem tím, čím pro blahobyt je chléb a pro krásu kvítko. Slyš tedy mou prosbu: Nepustoš mne! Tvůj les". Jsou to moudrá a dojemná slova. Po odpočinku u studánky jsme se vydali k domovu. Od Lipnice přes Radlice do Lhoty. Na vycházce nás bylo patnáct. Měli jsme s sebou pláštěnky a deštníky a tak samozřejmě nepršelo. Počasí bylo tak akorát, nasbírali jsme i houby, vycházka se vydařila.

V sobotu 11. 7. 2009 se uskutečnil další výlet. Jeho cílem byla Baronova studánka ukrytá v lesích mezi Heřmančí a Lipnicí.

Eduard Kubišta měl v minulosti ve Velké Lhotě obchod. Do Telče vozíval na trakaři vajíčka a na zpáteční cestu zase nakládal cukr, droždí a další zboží do svého obchodu. Já jsem ještě pana Kubištu znal. Když mě maminka vzala na nákup do obchodu (tehdy se říkalo do krámu), vždycky jsem obdivoval, jak dovedl ze čtvrtky papíru udělat kornout, do kterého pak navážil cukrovinky. V tehdejším krámu bylo zboží všeho druhu. Cukr, mouka, uzenáče, ale také hřebíky, biče a petrolej. Ten se používal ke svícení, protože ještě počátkem padesátých let docházelo k vypínání elektřiny. Petrolejová lampa a svíčky patřily k běžné výbavě domácnosti. Později - to jsme již byli mladíci před vojnou - se mládež scházela v místnosti, které jsme říkali klub a byla tam televize, kterou zakoupilo JZD. Chodili jsme tam velmi často a když jsme dostali chuť na víno, zaklepali jsme třeba v 11 hod večer panu Kubištovi na okno a on nám požadované prodal. Vždycky dodal: chlapci, kdybyste měli málo, tak zase přijďte. No, často bylo málo a klepání se opakovalo třeba ve 2 hod ráno. Pan Kubišta nikdy neodmítl.

Vratislav Hes z Velké Lhoty a Jaroslav Petrů z Telče dostali nápad, že by se mohla cesta pana Kubišty s trakařem do Telče připomenout. Účastníci se sešli 13. června před domem, ve kterém obchod býval, již v sedm hodin ráno. Zdálo se nám to brzy, ale obchodník prý vyjížděl již ve čtyři. Organizátoři sehnali starý dřevěný trakař a s vajíčky, která byla v krabici, se vyrazilo k Telči. Když jsme projížděli Mysleticemi, paní před domem sekala trávu. Jistě byla udivena, když v osm ráno viděla chlapa s dřevěným trakařem a s ním skupinu osob. Jeden z nás jí seznámil se situací a zřejmě jí přesvědčil, že i když to na první pohled nevypadá, jsme celkem normální. V dobré náladě cesta rychle ubíhala. Přijížděli jsme do Telče a v místech, kde se staví nové domy, dělali dva muži kamennou podezdívku pod plot. Je to práce dost náročná a jeden z nich prohodil: vy jste určitě Pražáci a nemáte co dělat. Rádi bychom jej v jeho názoru utvrdili, ale pak jsme mu řekli, že jsme z Velké Lhoty a jediný Pražák, který s námi jde, to má napsané v Občanském průkazu jako příjmení /ten plot bude pěkný/. Na náměstí v Telči jsme se u kašny fotografovali. Přicházela skupinka japonských turistů. Když nás viděli - začali vzrušeně hovořit a vyndavat fotoaparáty. Budou nás fotit. Dámy se nadechly, pánové zatáhli břicha a focení začalo. Ale zjistili jsme, že předmětem jejich zájmu a fotografování nejsme my, ale pouze starý trakař. No, zklamali nás, a tak jsme si řekli, že i kdyby nás prosili, do Japonska s trakařem nepojedeme. V Telči nás pan Petrů pozval na občerstvení. Pečené maso, nakrájená zelenina i nápoje nám přišly vhod a dodaly sílu ke zpáteční cestě. Na začátku Lhoty, když jedna paní viděla trochu již unavenou skupinu, přinesla slivovici, a tak potom vyjetí kopce a zakončení v hospodě U Kožaka bylo dílem chvilky. Jedna z účastnic vycházky odjela domů dříve a připravila bramborák, který přinesla do hospody. Za chvíli byl pekáč prázdný. Počasí na vycházku bylo příznivé, sešlo se nás dvacet. Když je dobrá parta, tak se téměř dvacet pět kilometrů ujde docela snadno.

Foto Vratislav Hes

Dne 9. 5. 2009 se uskutečnil další výlet. Šli jsme okolo rybníka, kde seděla rybářka, dále k "Francouzskému kamenu" a odtud na Chytrov kde byly Rybí hody.

Devátého května se ve Lhotě opět uskutečnila vycházka. Vedla do okolí Brandlína, kde se v blízkosti rybníka Chytrov nachází kámen. Na něm jsou vytesány monogramy a letopočet 12. Aug. 1805. Říká se, že na tomto místě byla malá skupina vojáků Napoleonovy armády před bitvou u Slavkova. Vycházka končila v restauraci ,, Chytrov "
kde byly rybí hody. U kamene jsme s manželkou již několikrát byli a tak jsme se raději podívali do Telče, kde byla k vidění stará auta, motocykly a jízdní kola. Majitelé jejich údržbě a renovaci věnují velmi mnoho času a bylo co obdivovat. Potvrzuje to i velký zájem diváků, kteří na náměstí do Telče přišli. Při návratu jsme se rozhodli zajet na Chytrov, kde ještě byli účastníci vycházky. Posezení na terase restaurace za pěkného počasí bylo příjemné, jídlo tradičně dobré a tak se dobře besedovalo. Vzpomínali jsme na nedávné setkání čarodějnic. Jak sdělil občan, který je počítal, sešlo se jich dvacet devět. A tvrdil, že čarodějnice, které přišly v civilu, nepočítal. Úsměv vzbudila i připomínka čarodějnice, která přijela na koloběžce a při jízdě z kopce křičela: ,, pozor jedu, nemám brzdy ,,. Dostali jsme se i ke Svědkům Jehovovým, kteří již po dva víkendy navštěvují Velkou Lhotu. Jednají slušně a obdivuji, že přes odmítání a záporné reakce občanů dokáží ve svém úsilí vytrvat. Připomněli jsme si, jak navštívili jednoho občana. Říkal : "rozdělal jsem si na zahradě oheň a na kamenné desce začal opékat maso. V tom přijdou Jehovisti, že bude konec světa. No nenaštvalo by Tě to? Tak jsem jim řekl, ať s tím koncem světa ještě počkají, než se mi maso dopeče". Konec světa byl při posezení vděčným tématem hovoru. Přidala se i majitelka restaurace paní Novorková, která žádnou legraci nezkazí. Když jsme tvrdili, že na ten konec počkáme v restauraci, tak se chápavě usmívala. Zřejmě si jako hostinský Palivec říkala ,, zaplať si pivo a žvaň si co chceš ". Když jsme ale začali uvažovat o tom, že vzhledem ke konci světa už ani nebudeme platit útratu, její úsměv rychle zmizel. Vytáhla účtenky a řekla:" tak dost a zaplaťte". Uvědomili jsme si, že to s tím koncem světa zřejmě nebude tak rychlé a spokojeně jsme pak odcházeli do svých domovů.

Vycházka do ZOO V pondělí 17. listopadu byl státní svátek a tak se ve Velké Lhotě uskutečnila další vycházka do přírody. Cíl vycházky byl Šach, kde pan Čech chová některá zvířata a je to taková malá zoologická zahrada. Sraz byl ve 13. hod u bývalé prodejny. Když jsme procházeli okolo bytovky, čekala na nás paní Dvořáková a sdělila, že je babičkou. Byl to důvod k zastavení a připití na zdraví dítěte i rodičů / je to chlapec /. Dál jsme pak v dobré náladě pokračovali po silnici k Šachu. Cestou jsme viděli šest divokých prasat, která náhle vyběhla na louku. Byly to pěkné kusy a srdce myslivce by jistě zaplesalo. Po příchodu do Šachu si každý vybral u ohrady místo na pozorování zvířat. K vidění byli velbloudi, lama, kozy, kůň, osli, ovce i prase divoké - zřejmě ochočené. Klokan byl někde schovaný. Zvířata mají pěkné ustájení a evidentně jsou spokojena. Najednou v místech, kde stály ženy se ozvaly výkřiky nadšení. Ptali jsme se co je důvodem a bylo nám sděleno, že byl právě počat nový oslík. Rozhlížel jsem se po okolí. Pod námi bylo vidět pěkné rybníčky, přes silnici na pastvině stádo krav, které patří akciové společnosti Volfířov, v ohradě spokojená zvířata pana Čecha, probarvené lesy a klid. Tady je příroda opravdu krásná. Ani se nám nechtělo odcházet. Zpáteční cestu jsme zvolili směrem k cihelně, po louce a lesem do Velké Lhoty. Ženy pozvala paní Lojková na návštěvu do jejich nového domu. Muži pozváni nebyli a tak ač velmi neradi ukončili vycházku v hospodě. Na vycházce bylo 25 osob. Bylo docela dobré počasí i když nesvítilo slunce. Zřejmě to byla poslední vycházka v letošním roce. No vlastně na Silvestra je výstup na Javořici, kterého se hodně občanů z Velké Lhoty účastní. Tak Lhoťáci - v příštím roce hodně zdraví a pevné boty.

Ve Velké Lhotě se 15.3. uskutečnila jarní vycházka do přírody. Od knihovny se šlo směrem na Radlice. Okolo bývalé cihelny a Kolmanova mlýna jsme polní cestou došli až do míst, které se nazývá Olšina. Je to chráněná přírodní památka, kde ve značném počtu rostou bledule jarní a právě nyní jsou v plném květu. Pokud bychom volně přeložili jejich latinské vědecké pojmenování, byl by název ,, bílá fialka". Potůček protékající lesem byl v minulosti upraven, voda je rozváděna do širšího území a tak se bledulím skutečně daří. Objevili jsme i kvetoucí lýkovec jedovatý. Smrtelně jedovaté jsou všechny části této rostliny, především však plody - červené bobule velké jako hrách. Ptákům však bobule slouží jako potrava a zřejmě jim nevadí. I pouhé dotknutí se rostliny může u citlivých osob způsobit puchýře na kůži. Během vycházky jsme potkávali i další osoby, které se na kvetoucí bledule přišly podívat. Svítilo slunce a bylo tam hezky. Soudě podle lesklých obalů u cesty tam i v noci lze jistě prožívat krásné chvíle. (děti školou povinné tvrdily, že Pepino je dobrá značka). Paní Šedová, jako by předem věděla, že během vycházky uvidíme divoké kachny a zajíce a připravila hádanky z oblasti myslivosti. Děti i dospělí tedy hádali co je to pírko, co dělá liška, když poskakuje po poli nebo na louce, nebo jak se jmenuje místo rozryté divočákem. Nejvíce přemýšlení dala hádanka - jakou barvu má jezevec.

Hádali jsme černou, černou s bílými pruhy, někdo říkal šedou, ale odpověď vždy zněla NE. Nakonec jsme se dozvěděli, že má barvu červenou. Divíte se? Myslivci totiž barva říkají krvi. Stejně si myslím, že tuto zvláštní mluvu si myslivci vymysleli jen proto, aby jim ostatní lidé nerozuměli. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Když někdy jdou pozdě v noci z hospody kolem mého domu, opravdu jim rozumět není. Ale budu spravedlivý. Nebývá rozumět ani hasičům a ti pokud vím žádnou zvláštní mluvu nemají. Při návratu ke Lhotě došlo na vymýšlení i dalších hádanek. Nejtěžší byla hádanka ,, vypadá to jako slon a leze to po stromech". Po dlouhém přemýšlení a dohadech účastníci vycházky odpověděli: no to teda nevíme. Autor hádanky odvětil ,, já taky ne". Měl veliké štěstí, že byl nejstarším účastníkem vycházky a tak jenom proto nebyl pohlavkován, nebo fackován. Patnácti účastníkům se ani nezdálo, že pěkná vycházka trvala tři hodiny.

Lojka Vlast.

Dne 15. 3. 2008 se konal další výlet.

Dne 2. 2. 2008 jsme šli na masopust v Sumrakově.

Tříkrálový výlet

V něděli 6. 1. 2008 se konal Tříkrálový výlet ,, ZE LHOTY DO LHOTY". Zúčastnilo se ho 18 osob.

Dne 13. 10. 2007 se konal výlet na Hradisko.

Dne 16. 9. 2007 se konal další výlet. Cesta vedla k rybníku Pstruhovec, na Bradlo, kde se nacházejí skály a odkud je velký výhled do krajiny a k rybníkui Hadrava.

Dne 4. 8. 2007 se konal další výlet.

Poznávací výlet do přírody se konal 5. 7. 2007.

Výlet k ,,francouzskému" kamenu

Výlet k velbloudu, kostelíku, mlýnu a zpět do Velké Lhoty.