Vyšlo CD Festivia Chorus "Zpívání pro potěchu duše" více na www.festivia.cz

Červenec 2007

Velká Lhota

24. července 2007 v 18:25 | mzvl |  Historie
Velká Lhota
Na okraji mohutného masivu Hradiska a komplexu rozsáhlých lesů, které se prostírají až k Javořici najdeme zajímavou vesnici našeho kraje, Velkou Lhotu. Má bohatou a zvláštní historii. Leží přibližně ve stejné vzdálenosti od Studené, Dačic i Telče a je ze tří stran obklopena poměrně vysokými kopci, takže má charakter horské vsi. Od severu ji chrání 769 metrů vysoké Hradisko, které snad mělo být dávným tábořištěm Keltů, na východě je to 638 metrů vysoký Pahorek, z jehož jižního okraje je široký rozhled na Dačicko a Slavonicko a na jihozápadě se zvedá nižší Babí vrch, který pokračuje hřbetem nad Brandlín.
Krajina v okolí Hradiska odedávna patřila k území hradu Šternberka, známého dnes jako Štramberk a jeho zřícenina stojí nad obcí Lhotkou nedaleko Mrákotína. K tomuto panství patřila spolu s Radlicemi a Šachem na nejvzdálenějším okraji i Velká Lhota. V první zmínce z roku 1385 je však uváděna pod názvem Rozseč, jak bývaly nazývány osady, které vznikly na místech, vymýcených v rozsáhlých lesích. V roce 1423 pobořil husitský hejtman Jan Hvězda z Vicemilic na tažení proti pánům z Hradce hrad Šternberk, když předtím marně dobýval Telč a Roštejn. Ve spletitých majetkových poměrech přešlo šternberské panství na telečské pány z Hradce a do jejich majetku se někdy uprostřed 15. století dostala i Lhota - Rozseč, jak začala být uváděna v listinách. Na začátku 16. století měla ves podle záznamu v panských urbářích jen 11 usedlíků. Hluboké lesy v okolí Lhoty byly dále mýceny a přeměňovány v pole a pastviny a z nich vybírali telečtí páni další platy. Na konci 16. století představovaly tyto platy více než 9 kop grošů. U dvou domů ve Lhotě byly i malé mlýny, ve vsi byl panský dvůr, u kterého vykonávali usedlí robotu ve žních v délce 17 dní. Lhota zvaná Rozseč patřila v době pánů z Hradce spolu s Olším k rychtě šachovské.
Když na počátku 17. století převzali po pánech z Hradce telečské panství Slavatové, byla rychta vzhledem k větší důležitosti vsi a její příznivější poloze přenesena do Lhoty. V 16. století je ves uváděna už jen jako Lhota, jak je tomu i na listině Adama z Hradce z roku 1515, kterou daroval vladykovi Štilfrídu z Lukavce za mnohé služby svůj dědičný dvůr ve vsi Lhotě, zvaný též Radkovcův. Adam si sice vyhradil předkupní právo, pokud by se dvůr prodával, ale roku 1517 prodal Štilfríd dvůr za 400 kop purkmistru a radě města Telče. I další větší grunt, který jako odúmrť po Janu Dvořákovi, zemřelém bez dědiců spadl na vrchnost prodal Adam z Hradce "ke snažným pokorným prosbám" svému písaři Matouši Špetlovi z Obrvaně. Cena gruntu byla jen 50 kop grošů, ale v roce 1543 prodal Matouš grunt už za 430 kop také městu Telč. V účtech ze 17. století je uváděn jako obecní dvůr ve Velké Lhotě a podle lidské paměti měl stát na místě popisných čísel 41, 42 a 44. Protože dvůr byl od Telče vzdálen 10 km a cesta byla neschůdná, městská rada často dvůr pronajímala, jen časem na něm obec sama hospodařila a měla zde svého šafáře. Výnos z dvora nebyl příliš velký a v účtech města ze 17. století se lhotecký dvůr uvádí jako "zpuštěný" . V době vlády Marie Terezie si začaly úřady všímat hospodaření na obecních dvorech a nutily majitele k prodeji nebo rozparcelování pozemků. A tak roku 1756 prodalo město Telč dvůr se vším příslušenstvím znovu telečskému panství především proto, aby mohlo zaplatit své dluhy. Ale cena 2000 zlatých na dluhy nestačila a tak panství převzalo dlužní úpisy obce k vyrovnání. Panství nepřevzalo na zpustlém dvoře žádné nářadí a když se po více než dvou stoletích ujalo opět dřívějšího majetku, začalo chovat v kolnách nad vsí v místech dnešní Poldovky mladý dobytek. Telečské panství hospodařilo na lhoteckém dvoře jen do roku 1798, kdy v souvislosti se založením osady Poldovky byly pozemky dvora rozprodány.
Na konci 18. století začaly vrchnosti parcelovat na základě vyššího císařského doporučení své odlehlé dvory, které jim stejně málo vynášely, rozprodávat pozemky za náhradu a jejich noví majitelé už neměli robotní povinnost. Na místech rozdělených dvorů vznikaly i nové vesnice, pojmenované obvykle podle jména majitele panství. Když telečské panství rozparcelovalo lhotecký dvůr, byla roku 1798 na pozemcích bývalého dvora na pasece pod Hradiskem založena osada Poldovka, pojmenovaná podle hraběte Leopolda Podstatzkého-Lichtensteina. Na Poldovce se usadili lidé z okolních vesnic, původně 9 rodin ze Lhoty, Šachu, Sumrakova, Brandlína, Radlic a Volfířova. Původní roubené dřevěné domky byly postaveny v jedné řadě odděleně od sebe a postupně se jejich počet rozrostl na třináct. V okolí se dlouho říkalo tomu místu "Na kolnách" podle staveb, kde dvůr původně chovat dobytek. Blízko nich byla Hesova studánka, která byla zdrojem vody pro osadu. Lidé z Poldovky dostali po 12,75 měřicích polí, louky a pastviny dvora se mezi ně nedělily. Svoje laty vrchnosti spláceli noví osadníci čtvrtletně. Většina lidí naházela svou obživu prací v lese a tak se o obyvatelích Poldovky říkalo, že žijí na dřevěném chlebě. V době od počátku října do konce dubna směli Poldovčané za roční poplatek 36 krejcarů chodit jednou týdně do panských lesů na hrabanku. Většina domů na Poldovce slouží dnes už jen jako rekreační chalupy, ale na začátku 20. století zde trvale bydlelo 63 lidí a v roce 1921 v 12 domech 57 obyvatel. Nedaleko pod vrcholem Hradiska připomíná v lese ztracený pomníček smutnou událost z doby těsně po skončení války, kdy na tomto místě zahynul zákeřnou střelou německého vojáka Josef Hynek z Poldovky.
K dějinám Velké Lhoty neodmyslitelně patří i historie evangelických církví a jejich dvou kostelů, které stojí naproti sobě uprostřed obce. Jejich štíhlé zdaleka viditelné věže připomínají dobu josefínského tolerančního patentu a událostí, které se hluboce dotkly Velké Lhoty a jejího okolí.
V pobělohorské době začal i v našem kraji útisk a pronásledování nekatolíků. Zatímco panskému stavu jsou konfiskovány majetky a mnozí odcházejí do emigrace, prostý venkovský lid zůstává a je násilně převáděn na katolickou víru. Ale v odlehlých končinách našeho kraje po víc než půl druhé století doby temna přežívá původní bratrská víra. V Telči a Jindřichově Hradci působí až do zrušení řádu jezuité, kteří se soustředěným působením snaží vrátit kacíře pravé víře. Ve spisku telečských jezuitů se o letech 1661 až 1678 uvádí, že bylo obráceno na 500 vyznavačů evangelia především z vesnic. Jak vzdálené jsou pověsti o tajných schůzkách Bratří u Studánky Páně, na Hradisku ve mlýně na Doubravě a mlýně Drdáku u Doupí, odkud pochází starobylý zvonek, který byl používán k tajným bohoslužbám. Později se dostal do modlitebny v Horních Dubenkách a odtud do Telče do Městského muzea. Mlynář Chalim z tohoto mlýna byl ještě roku 1736 vězněn po několik měsíců v Telči pro podezření z kacířství. Až z roku 1775 je zpráva o dvou zahrádeckých kacířích, vězněných a vyslýchaných v Jindřichově Hradci. Z okolí Lhoty pocházejí pověsti o tajných schůzkách v Šachu a Volfířově, kde bylo spáleno mnoho knih.
Roku 1781 vydal císař Josef II. Toleranční patent, který povoloval činnost evangelické církve augsburského vyznání (luterské) a reformované církve (helvetské). Čeští bratři však v patentu uváděni nebyli. Hned v roce 1781 se Velká Lhota stala centrem evangelické církve pro široké okolí. Vyznavači evangelia se museli ke svému smýšlení přihlásit na vrchnostenském úřadě v Telči. Ve změněných náboženských poměrech se však nedovedli orientovat v různých proudech evangelického učení a proto sebou přinášeli staré náboženské spisy, především Komenského Praxi zbožnosti a žádali, aby byli zapsáni do té církve, která souhlasí s učením jejich knih. Ale nakonec si museli vybírat nazdařbůh, protože jim nikdo podstatu učení nedovedl či nechtěl vysvětlovat. Proto byla ve Velké Lhotě nejdříve zásluho lhoteckých sousedů Jelínka a Tvrze založena církev augsburského vyznání, která v následujícím roce dostala povolení ke stavbě modlitebny. Nejdříve byla postavena fara s jednou místností pro školu.
Už koncem září roku 1782 přišel do Velké Lhoty první duchovní Daniel Bočko ze Slovenska, který zde ale působil jen rok. Do dvou let, koncem září 1784 byl dostavěn i kostel. Brzy však nastaly potíže, když věřící, vychovaní v bratrské tradici pozorovali, že nový duchovní vykonává obřady naprosto jinak a zvlášť nemilé jim bylo, že neměli už dále používat starý českobratrský kancionál, protože Bočko nechal v Hradci vytisknout nový zpěvník. Nespokojenost vyvrcholila v roce 1787, kdy se ve Velké Lhotě ustanovila církev reformovaná, jejíž učení bylo bližší bratrským zásadám. K nové církvi přešla většina věřících, vedle staré fary byla postavena druhá, na kterou v roce 1789 přišel duchovní Theofil Stettinus. Na postavení vlastního kostela nemohla reformovaná církev zatím pomýšlet pro nedostatek prostředků a tak došlo k dohodě o společném užívání původního kostela. Při ustavení původní církve byl zároveň se stavbou kostela a fary založen i hřbitov na pokraji obce. I zde bylo původně vymezeno místo posledního od počinku pro příslušníky obou vyznání na jedné či druhé straně od středové cesty. Teprve v roce 1867 zahájila reformovaná církev stavbu svého kostela jen přes cestu od starého. Po šesti letech byl kostel posvěcen a v roce 1877 pořízeny dva zvony. Stavbu kostela financovali věřící z vlastních prostředků , rozpočtených podle zámožnosti, majitelé největších usedlostí přispívali 149 zlatých a i ti nejchudší 16 zlatkami, což při tehdejší hodnotě peněz byla značná částka. Z duchovních augsburského vyznání vyniká jméno dr. Gustava Adolfa Skalského, který byl později jako profesor povolán na teologickou fakultu ve Vídni a později přešel na Husovu bohosloveckou evangelickou fakultu v Praze. Byl znám i jako zasloužilý spisovatel v oboru náboženské historie a zvlášť byly oceňovány jeho spisy Husitství za hranicemi českými a Z dějin české emigrace XVII. století. Zásluhou duchovního Pavla Hrubana bylo, že dík jeho zdravotnicko osvětovému působení dali lhotečtí občané už na začátku 19. století očkovat své děti, což bylo v té době na venkově velmi neobvyklé.
Z duchovních církve reformované byl nejvýznamnější postavou Štěpán Garčík, od roku 1825 po dobu 40 let a ve stáří ho zastupovali synové Gusta a Esterák. Další významnou postavou byl spisovatel a duchovní Jan Pelíšek, který zde působil po deset let do roku 1883.
Nedlouho po založení Československé republiky v prosince roku 1918 se sešla v Praze synoda duchovenstva obojího vyznání evangelického a dohodla se spojit obě konfese v Českobratrskou církev evangelickou. Tím byly oficielně ukončeny konfesielní rozdílnosti, které dlouho rozdělovaly evangelické věřící ve Velké Lhotě. Nová farnost sloučené církve měla celkem 5 kostelů, dva ve Velké Lhotě, po jednom ve Valtínově, Strmilově a Telči.
Ve Velké Lhotě byly oba kostely nadále používány střídavě, letním období byly bohoslužby ve větším a v zimním v menším.
Současně s ustavením církve byla založena ve Velké Lhotě i škola. Ale i sem se promítaly náboženské rozdílnosti. Učitel Jan Fryček, který zde tenkrát působil byl augsburského vyznání a brzo mu rodiče reformovaného vyznání vyčítali, že špatně nakládá s jejich dětmi. Proto se stalo, že při krajské úřední komisi, který vizitovala nově založené školy v roce 1788 si obě strany přály neutrálního učitele katolíka. Fryček tedy přestoupil na katolickou víru, ale dlouho ve Lhotě nezůstal, stejně jako jeho nástupce Klimeš. Proto církev reformovaná přistoupila ke stavbě vlastní náboženské školy v letech 1789 - 1790 a na ni byl dosazen Jan Kouba z Radlic. Roku 1827 byla škola přestavěna do podoby, jak ji zná ještě starší generace a od roku 1862 měla pobočku v Radlicích. Z náboženské do státní správy byla lhotecká škola převedena v roce 1877. Dnes se Velká Lhota může pochlubit moderní školou, jedinou která byla postavena v širokém okolí v poválečných letech.
Od roku 1890 je ve Velké Lhotě poštovní úřad, umístěný původně v č. 22. Pro porovnání je zajímavé, že v roce 1921 při prvém sčítání lidu v ČSR měla 244 obyvatel, ze kterých bylo 225 vyznání českobratrsko-evangelického.

Poldovka

10. července 2007 v 20:28 | mzvl |  Historie
Poldovka

Osada byla založena roku 1798 na místě zrušeného dvoru a nazvána podle Leopolda hraběte Podstatzkého - Lichtensteina, leží na svahu hory Hradiska, zrovna na hranicích panství.
Na základě císařských patentů ze dne 17. srpna 1784 a 28. února roku 1786 vypracoval vrchnostenský úřad v Telči návrh na parcelování pozemků panského dvora ve Velké Lhotě, jež vesměs byly prodány novým vlastníkům.
Prvními obyvateli byli: Jan Jama ze Šachu, Jakub Hess ze Sumrakova, Bartoloměj Novák, Vavřinec Kříž a Václav Kříž ze Lhoty, Martina Novák z Brandlín, Martin Tvrz ze Lhoty, Vít Přibyl z Brandlín, Jakub Koutný z Radlic, Matouš Brtník z Volfířova, Matouš Podbraný a Pavel Antoň ze Lhoty.
Tři rodiny se měly usadit ve zrušeném dvoře, devět familiantů slíbilo vystavět nové domky při kolně na kopečku za Lhotou. Z familiantů každý obdržel 12 6/8 m polí, louky a pastviny zůstaly neděleny. Bylo ustanoveno, aby "dominikalisté" - tak se nazývali na panských = dominikálních pozemcích usazení osadníci - platili platy své čtvrtletně. Při prodeji chalup vymínila si vrchnost tzv. laudemium, brala totiž 2,5 % kupní ceny, stal-li se majetkový převod mezi příbuznými, jinak 5 %. Jednou týdně od 1. října do konce dubna směli osadníci do panských lesů na hrabánku a roští za poplatek 36 krejcarů.
V roce 1921 bylo na Poldovce 13 čísel, domky v jedné řadě stojí odděleně od sebe. Více jich jest dřevěných, roubených, jak původně byly vystavěny se zbytky černé kuchyně s ohništěm pod komínem. V okolí dosud ještě říkají tu namnoze "Na kolnách", jak před rokem 1798, kdy posledně tu byla kolna pro jalový dobytek. Stála poblíž studánky, zvané Hessova studánka, jež dosud pitnou vodu osadě dává. A že živí se obyvatelstvo ponejvíce jen prací v lese, kterýž až bezprostředně stavení se dotýká, říkají Poldovčanům, že jsou na dřevěném chlebě. Obyvatel bylo roku 1839 padesát dva, z nich 10 auspurského a 42 helvetského vyznání. Při sčítání roku 1900 bylo 63 obyvatel (48 evangelického reformovaného, 14 auspurského vyznání a 1 katolík).
Rok 1921: 12 domů, 57 obyvatel (55 evangelíků a 2 katolíci). Přifařeni a přiškoleni jsou do Velké Lhoty.
Nad Poldovkou strmí skalnatý vrchol Hradisko, z něhož daleký je rozhled.
V roce 2000 je na Poldovce 11 zděných domů, ze kterých se staly většinou rekreační chalupy. Trvale obydlené jsou jen 3 chalupy, ve kterých žije 5 důchodců. Ostatní chalupy ožívají nejvíce v letních měsících. Osada Poldovka nyní patří k obci Volfířov, poštu má v Dačicích. Poslední pamětník dřevěných chalup byla naše babička (+ 2000)

Výlet na Poldovku, Hradisko,Cibulník a Pivničky

6. července 2007 v 16:14 | mzvl |  Výlety
Poznávací výlet do přírody se konal 5. 7. 2007.